přivtělené duše

Možná jste již název "přivtělené duše" slyšeli, ale nevíte moc přesně, co to znamená. Možná vás děsí představa, že se to týká třeba i vás, a navíc netušíte, "co s tím máte dělat"… Přátelé, zpráva pro vás – pravděpodobně se vás toto téma týká víc, než si myslíte. Za sebe musím tedy říct, že když jsem to poprvé asi před 12ti lety slyšela, byla jsem z toho docela vypleštěná. Pojďme si tedy říct, o co se vlastně jedná, a co s tím můžeme nebo nemůžeme dělat. V prvé řadě vás musím uklidnit – není to téma nijak děsivé, pokud máte dostatek informací, což já jsem tehdy neměla, ale dnes je už jiná doba. Naštěstí.

Asi se všichni shodneme, že duše je věčná, nebo-li žije věčně, že si jen do našich inkarnací převlékáme kabáty (měníme tedy hmotná těla) a měníme kulisy našeho soukromého divadla (dalo by se říct rodina, vnější a sociální prostředí atd…). Co se stane po smrti – duše odejde tzv. do Světla, do Barda (Bardo je prostor mezi životy). Ehm, oprava: v ideálním případě odejde do Světla. Dobrá zpráva - ve většině případů se tak i stane. Ovšem ale ne každá duše chce do Světla odejít. Děje se to z několika důvodů: nejčastěji lpí (na dětech, rodičích, rodině, majetku…), některé duše si neuvědomují, že zemřely (případy náhlé nečekané smrti), a v neposlední řadě je to strach (co mě potom čeká, když jsem teď udělal/a…, nechci žít další život atp). Duše se tedy rozhodne, že do Světla neodejde a ulpí v meziprostoru a čase.

Jelikož v této formě není duše energeticky soběstačná (nevím, jak jinak bych to řekla), potřebuje ke svému „životu“ další podmínky-čili energii, asi tak jak my vzduch, vodu, potravu…O formě přivtělených duší hovoříme, pokud tato (nebo tyto) duše čerpá energii z nás, tzv. se přivtělí (vyskytuje se v naší auře) a odebírá nám část naší energie. Následek pro nás (tedy hostitele): nedostatek energie, únava, vyčerpání, výkyvy nálad, špatné zdraví, různé psychické stavy, myšlenky, pocity a další nežádoucí projevy a potíže, které se dějí mimo naše vědomí. Samozřejmě ne všechny a vždycky tyto projevy můžeme „připisovat na účet" duším, ale je to velmi častý případ. Hostitel si ve většině případů vůbec nic neuvědomuje, prostě nemá ani páru, že je „manipulován“ energií, která k němu vůbec nepatří. Bodejť, když nikdy nic takového neslyšel. Někdy může ale i zaznamenat pocit (čili informaci) typu: to je ale divný, vždyť to přece nejsem já…citliví (a samozřejmě i poučení) jedinci dokáží přesně tyto okamžiky zaznamenat vědomě, ale těchto lidí moc není. A tak si s sebou můžeme tahat klidně i několik duší, které mají své nároky: v prvé řadě to je potřeba životní energie, ale i třeba různých emocí, jako jsou hádky (spolu s hostitelem takto vytvoří spooouuustu energie), dokáží vsugerovat nejrůznější myšlenky a emoce, které jsou jejich, ale hostitel je bere za své atd…

Z příkladů je jasné, že není žádoucí, dělat tyto hostitele, a to ze dvou důvodů: nás to oslabuje, ať už se jedná o více či méně „náročnou“ duši, a duše samotná tím, že uvízne v tomto meziprostoru a čase, tak se nemůže dále znovu vyvíjet, zabrzdí (dost často na dlouhou dobu) svůj duchovní růst. Provedla jsem desítky a desítky terapií a není zas až tak neobvyklým jevem, že lidé mají "u sebe" např. zemřelou maminku, babičku (nebo jiného milovaného příbuzného) a jsou z toho v podstatě blažení. Není to v pořádku.

Jak zjistím, jestli mám přivtělenou duši? Jaká jsou tedy nápravná opatření? Způsobů bude jistě několik, stručně popíši způsoby, které znám a využívám já. Analýza se dá provést buď automatickou kresbou nebo kyvadlem. V obou případech je třeba být ale v těchto metodách správně vyškolen, jinak můžete získat zcela zavádějící a chybné výsledky! Další možnost je mentálním způsobem - buď sám sobě, nebo skrze médium.

Úvodní obrázek ukazuje analýzu automatickou kresbou. Vlivem skenování není obrázek tak zřetelně vidět jako originál, ale přesto i tak vidíme u analyzované osoby dvě přivtělené duše, po stranách u rukou. Vždy si uvědomte, že se jedná o duše zemřelých lidí (zdaleka ne vždy se jedná o příbuzného), ale i tak není třeba se bát nebo proti nim vysílat negativní emoce (s tímto postojem se setkávám velmi často). Když se aura vyčistí (udělá se rituál odvodu), pomůže to jak dotyčné osobě, tak i samotné duši.

Pokud tedy zjistím, že mám přivtělenou duši (jak jsem zmiňovala, většinou se vyskytuje v auře, ale setkala jsem se i s "bydlištěm" v těle), odvedu ji do Světla, kam náleží. Jedná se o proces otevření astrálních bran, kudy duše může odejít do sfér, které pro svůj další vývoj potřebuje. Opět to jde několika metodami, využívám kyvadlo a nebo mentální odvod. Opět upozorňuji – pro tuto práci je nezbytně nutné být správně vyškolen! Zejména způsob mentálního odvodu se nikde na internetu ani v knihách neuvádí, protože jej nelze zpracovat (učit nebo předávat) v několika krocích univerzálně. S každou duší je třeba pracovat individuálně, a žádný "rychlo" univerzální návod si žádný zodpovědný pracovník Světla netroufne zveřejnit, protože by to bylo krajně nezodpovědné.

Co říct závěrem? Snad vás článek nevyděsil, ale spíš zaujal, proces odvodu není nijak složitý, ale jako ve všem: člověk má vědět, co dělá, a pak to dělá dobře.


Velice zajímavé filmy k tématu:

  • Ti druzí (hlavní role Nicol Kidman)
  • Šestý smysl (hlavní role Bruce Willis)
  • Duch (Demi Moore, Patrick Schwayze)